Delena story (2.díl)

8. května 2013 v 20:19 | Bee. |  Delena story
Název: Delena story
Autorka: Kaťulka
Díl: 2. - Večírek


Jak už jsem říkala, umřeli mi rodiče, když sjeli z mostu a já tam byla taky. No a já stále žiju a oni ne. Nikdo to nemohl pochopit, jak jsem se dostala z vody. Prý to byl zázrak. Do doby, než jsem potkala Stefana, jsem nevěděla, co se vlastně stalo. On mi to řekl a já konečně zjistila pravdu. On mě zachránil. Ale doba se Stefanem je za mnou a já teď zářím jen pro Damona, to on mě drží nad vodou. Díky Damonovi už to tak nebolí u srdíčka, když si na své sice adoptivní rodiče vzpomenu. Jen díky němu se prodírá víc a víc na povrch ta šťastná, veselá a plná elánu, sebevědomá Elena.
"Dobré ránko miláčku, jakpak se nám vyspinkala naše šípková Růženka? Tady jsem ti přinesl snídani do postele." Jak milé probuzení! Pomyslím si, když pohlédnu na Damona s jeho úžasným úsměvem. A usměju se taky, na oplátku. :)
"Dobré ránko ty můj zlatý Damone. Vyspala jsem se úžasně a jak ty? Děkuji za snídani do postele, neboj, rozdělím se!" povídám s úsměvem, když si od něj beru tác se snídaní a přitom ho něžně políbím.
"Skvěle, když jsi tu byla se mnou. Á, děkuji, trošku si dám." odpoví mi a nahodí svůj ďabelský pohled a suprovou upíří rychlostí se zjeví hned vedle mě. Zasměju se.
A teď se upíří rychlostí vrhnu úplně do druhého rohu pokoje a laškovně se zasměju. Na takovou upíří honičku jsme si hráli asi tak do oběda a nejen to, taky jsme si trochu užili něčeho osobního a taky jsme posnídali.
"Nemůžeme tu být celý den, měli bychom trochu vyrazit do společnosti! Nemá dnes náhodou Caroline ten večírek? Ona mě zabije, jestli nedojdu, je ti to jasný? Takže…" povídám po chvíli, ale než to dopovím, Damon mě začal bláznivě líbat. Políbal mi to, na co měl výhled a mezi tím mi povídá: "Klid, neboj, přijdeme tam přesně na čas. Víš co, jestli chceš, hodím tě domů, tam se můžeš převléct a trošku trávit čas s rodinou. Až takový sobecký nejsem, no a kolem 7 se pro tebe stavím, ano lásko?" sice s neochotou, ale nakonec kývnu.
Jakmile mě Damon odvezl domů, no nevím, jestli se tomu ještě dá tak říkat, když jsem bývala u Damona častěji než tady.
"Ahoj, rádi tě po dlouhé době mezi námi vítáme!" pověděl mi s uchechtnutím Alarick.
"Haha. Taky Vás ráda vidím, ale dlouho se tu nezdržím. Dnes má Caroline ten večírek, o kterém jsem Vám říkala. Takže za takové dvě tři hodinky á dios." odpovím.
Povečeřeli jsme a trošku poklábosili. Po nějaké době jsem šla nahoru do svého pokojíčku, kde jsem nebyla asi půl století. No není se čemu divit, když mám většinu věcí u Damona. Ale ty nejlepší své kousky z oblečení jsem si tu nechala. Po chvíli rozmýšlení jsem si vybrala modré koktejlové šaty poseté modrými flitry a k nim černé lodičky plus pár doplňků s vlasy vyčesanými do francouzského drdolu. Než jsem se nadála, tak na mě už venku čekal Damon. Byl tak dokonalý. Nasedla jsem a políbila ho. Vyrazili jsme na cestu na Carolinin večírek.
Všichni jsme se pozdravili a začali se náramně bavit, až do té doby než se stalo něco strašlivého.
"Ahoj Eleno, mám ti od Stefana pozdravovat a vzkázat ti, že v těch šatech vypadáš prostě úžasně." jakmile to neznámá dívka dopověděla, okamžitě zapomněla, co tu dělala a odešla.
"Damone, on je tady. Stefan. Co asi chce? Musím ho jít najít!" asi za deset minut jsem se vzpamatovala a takhle zareagovala. Chtěla jsem už vyrazit, když vtom mě chytl Damon za ruku.
"Eleno ne, o tohle jim jde. Buď v klidu, já půjdu s tebou, ano? Samotnou tě k němu nepustím."
"Okej."odpověděla jsem, sice nerada.
Po chvíli bloudění jsme je našli venku na verandě a náramně se na nás usmívali.
"Ahojky, Vy dvě křepeličky. Rádi Vás oba dva vidíme a teď okamžitě se vraťte odkud jste přišli nebo Vám projede kůl srdcem." pověděla jsem bez váhání a s ironii na začátku, ani nevím, co to do mě vešlo.
"Klidek, ty dračice. Jen se nám začalo stýskat, tak jsem si řekli, že se zastavíme." odpověděl mi Stefan.
"Hmm. To je od Vás opravdu milé, ale jak už Elena řekla, co kdyby jste se vrátili tam odkud jste přišli?" předběhl mě Damon.
"Děkujeme za vřelé přijetí, ale my se Stefanem jsme Vám chtěli něco oznámit a taky o něco poprosit." poprvé za celou naši konverzaci promluvila Katherine.
"No teda, vyklopte to, kvůli čemu jste přišli a potom se můžete vrátit zpátky, ne?" řekla jsem.
"Takhle to asi nebude." odpověděla mi Katherine, dala slovo Stefanovi a chytli se za ruce: "My se zasnoubili a svatbu chceme mít tady, na místě, kde naše láska začala." jak jsem chtěla, Stefan na nás vyklopil, to co chtěl. A tomuhle všemu ještě nebylo konec, ještě tu byla ta část, ve které nás chtějí o něco poprosit. Když jsem se dostala k téhle části a chtěla něco říct, Stefan pokračoval: "Ne, nepřerušuj mě, Eleno. Teď Vás chceme o něco poprosit. My víme, že se to Vám dvěma ani ostatním líbit nebude, ale chtěli bychom bydlet v Mystic Falls, ve vašem penzionu. No je to i Stefanův dům a my tam chceme žít, ale nebojte, věčnost tu nebudeme." pověděli nám Stefan s Katherine. My jen s Damonem lapali po dechu.
"Je Vám ale jasné, že je ten dům i Damonův? A kdybychom na tohle přistoupili, kde bychom bydleli my? Jinak gratulace." po chvíli vzdychání jsem zareagovala.
"Jéé, je to od tebe milé, ale tohle máme promyšlené. Vy byste bydleli v letním domku tvých rodičů, Eleno. Je to tam úžasné, na samotě a při jezeře. Prostě romantika, neříkejte, že by se Vám tam nelíbilo?"odpověděl mi Stefan, i když od něho jsem odpověď nečekala.
Damon mě předběhl a řekl:" Taky ti, sice sarkasticky, blahopřeji a děkuji ti za to, že já a Elena jsme spolu šťastní. No mě se to s tím letním domkem líbí, ale pod jednou podmínkou. Takovou, že nebudete nikoho zabíjet a pro nás pro všechny bude nejlepší, když se moc často vídat nebudeme, okej?" jakmile svůj proslov dopověděl, chytl mě pevněji za ruku a odešli jsme.
Po zbytek večírku jsme si to neužívali, tak jak před tím, ale nechtěli jsme ostatním přidělávat starosti. S Damonem jsme se domluvili, že jim o situaci se Stefanem a Katherine povíme, až přijde vhodný čas.
Když jsme odjeli domů a lehli si do postele, já pomaloučku usínala.
Damon mi do ouška zašeptal: "Miluju tě a nedovolím jim, aby nám pokazili naše štěstí, ano?" a políbil mě.
I já ho na oplátku políbila a pověděla: "Taky tě miluju." a s vědomím, že už to nějak dopadne, jsem se vrhla do říše snů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ashley Ashley | Web | 10. května 2013 v 15:45 | Reagovat

dokonalé ;)

2 Nessie Nessie | Web | 10. května 2013 v 16:28 | Reagovat

Krásné :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama