Delena story (3.díl)

10. května 2013 v 19:37 | Bee. |  Delena story
Název: Delena story
Autorka: Kaťulka
Díl: 3. - Nebezpečí


Zdá se, že nad ostrovem naší lásky se časem musela snést bouře temnoty a neštěstí. A ten čas právě nadešel a tahle bouře se jmenovala Katherine se Stefanem. Snesla se a pomaloučku Nás rozežírá na malinkaté kousínky, no spíš mě, Damon to bere na něj až moc dobře. Jakmile jim Damon dovolil, že se můžou nastěhovat, se oba dva na druhý den ráno objevili při dveřích. A okamžitě začali s vykládáním věci z krabic. Musím uznat, že asi věděli, že takhle situace dopadne. Zatím, co Stefan se se svojí láskou vykládali krabice, my jsme věci do krabic dávali a já ne s moc pěkným výrazem na tváři.
Aou!
Sakra co se tu stalo? Jediné, co si pamatuji je, že jsme s Damonem akorát schovávali do krabic své oblečení a najednou jsem ho neviděla. Potom jsem jen ucítila ránu a kulka mi prostřelila hlavu zezadu, a pak jsem se jen tady probudila. Byla jsem přivázaná řetězy. Ani nevím kde a Damon na tom byl úplně stejně, právě se probudil.
"Ahoj miláčku, co se to tu stalo? A kde jsou Katherine se Stefanem?" chtěla jsem ho políbit, ale byli jsme od sebe daleko. Slyšela jsem ho, jak těžce dychá a potichounku jsem řekla: "Damone nemusíš nic říkat, já si počkám, až ti bude líp." a pohladila jsem ho po ruce,to bylo jediné, co jsem teď mohla udělat.
"Nee, neboj se. Já to zvládnu, Katherine se Stefanem šli ještě před tím, než se tohle stalo, do města. Oni jsou v bezpečí na rozdíl od Nás." trochu si odpočinul a pokračoval:"Tomu, kdo Nás unesl jsem do tváře neviděl, ale jestli bych viděl, projel bych mu kůl srdcem." odechoval ještě tíž.
"Lásečko, už nemluv, odpočívej. Ano? Raději nemluv, abys nabral síly. Nabereš sílu a spolu už nějak utečeme, spolu dokážeme vše!" řekla jsem a znovu pro útěchu jsem ho pohladila.
"Eleno, prosím tě. Ano, udělám vše abychom, abys byla v bezpečí, protože tě miluju, slyšíš? Miluju tě." pověděl mi Damon, ale už s lepším hlasem.
"Taky tě miluju, Damone." pověděla jsem mu na oplátku.
"Nevíš náhodou, kde to jsme?" dodala jsem k tomu.
"No popravdě nevím, ale vypadá to tu jako sklep Forbesů. Co myslíš?" odpověděl mi můj milovaný Damon.
"Ano, máš pravdu, Damone. Víš co, zdřímni si na chvíli, yes?" pověděla jsem, no a Damon mě jaksi poslechl bez žádných výtek.

Mezitím v penzionu Salvatorů:
"Ahoj, už jste si všechno sbalili? Nebo jste si trochu užili, když jsme tu nebyli?" křičí po celém penzionu Katherine s uchechtnutím a já se za ní táhnu s taškami s našimi novými oblečky.
"Asi si šli, lásko, zavést pár věci na chatu! Nebo jsou třeba ve sprše a neslyší Nás." povídám, políbím ji a jdu s taškami nahoru, je odnést do pokoje a podívat se, jestli tedy nejsou ve sprše. Koukám se všude, ale nikde jsem je nemohl najít a jdu dolů za Katherine. Jediné, co jsem našel, byly jejich mobily, oba dva. To je jakési divné!
"Brouku, já je nikde neviděl a našel jsem jen jejich mobily." ale když se dívám, Katherine nikde nevidím, tohle začíná být opravdu divné.
"Stefane, jsem tady!" aaa, už ji slyším z obýváku.
"Stefánku! Tady máš svou velkou lásku Katherine." co to? Kdo tam je s Katherine? Hlas zněl žensky, tohle je vážně divné! Když vejdu do obýváku, zhrozím se, když vidím, co vidím.
"Co tu ksakru děláš? Co po Nás chceš a kde jsou Elena s Damonem? Lásko, jsi v pohodě?" odpovídám Naší temné osobě, která Nám zřejmě unesla Damona s Elenou. A dívám se na Katherine, která jen sedí, jak jí nařídila osoba temná.
"No chtěla jsem Vás navštívit, a co se týče Damona a Eleny, malé potrestání pro tebe. Za to pro tebe dávno zapomenuté, ale pro mě utkvělé v paměti. Rebekah se ti můj milý vrátila a s velkou odplatou." odpověděla mi Naše sestřička Klause. No nezapře, že jsou sourozenci.
"Co jsi s nimi udělala? Prosím, neubližuj jim! Jestli se jim něco stane, přísahám Bohu, že ti kolíkem z bílého dubu provrtám srdce!"
"Uklidni se divochu!" řekne s úsměvem na tváři, pokračuje: "A co bys udělal, kdybych ti řekla, že už jsou dávno pohřbení v lese s kolíkem v srdci?" a znovu se pousměje, ale ihned nahodí svůj vážný výraz.
"Rebeko, to snad nemyslíš vážně?" začínají mi nervy lézt opravdu vysoko.
"Jasně, že tohle co jsem před chvíli řekla, myslím smrtelně vážně!" odpovídá mi a asi s klidným svědomím, už jsem se chystal jít pro kůl z bílého dubu. Když v tom sestřička Klause pokračuje: "Neboj se hlupáčku, jsou v nebezpečí, ale přitom v pořádku. Chápeš brouku?" povídala.
"Takže si to vyjasníme, Rebeko, ano? Takže kde jsou?"

Damon s Elenou uvězněni:
Ach jo, co jsme komu udělali? Proč Nás tu vězní?
Damon je tak roztomilý, když spí, takový nevinný. Pomyslím si, a přitom zkouším odtrhnout řetězy, ale jaksi se mi je nedaří odtrhnout. A najednou se ten můj milý, nevinný a roztomilý Damon probudí.
"Miláčku, jak ses vyspal a cítíš se už líp?" probudím ho touhle krásnou větičkou a pohladím ho na vlasech.
Ještě trošku ospalý mi odpovídá: "Lásko, děkuji za krásné probuzení do ráje! Vyspal jsem se výborně i přesto, že zrovna dvakrát pohodlné to tu není. A ano už se cítím mnohem lépe, ale jen díky tobě."
Zrovna jsem Damonovi chtěla odpovědět stejně laskavě jako on mě, ale něco se stalo.
"Halooo, jak se máte mí milovaní zajatci?" hlasitě vykřikuje Náš únosce s ne pěkným plánem s Námi dvěma a já už vím, kdo jím je.
Slibuju, jestli, a já vím, že ano, se odtud dostaneme. Slibuju na svoji kůži, že té mrše vrazím kolík do srdce, ale teď se musíme s Damonem postarat o své životy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama