Protettore (1. díl)

27. června 2013 v 19:05 | Bee. |  Protettore
Název: Protettore
Autorka: TheSinna
Díl: 1.



Projíždím právě okolo cedule s nápisem Mystic Falls. Počet obyvatel něco okolo 5 tisíc. Bože, kam mě to zase poslali. Proč zrovna mě musel Klaus poslat sem?!
Mým "úkolem" v Mystic Falls je hlídat Katherine Piercovou nebo Petrovnu, to je jedno. Klaus si nemohl nevšimnout, že Katherine je znovu člověk a jenom díky upírce Eleně. O té mám taky pár zpráv, sluníčko, do kterého se zamilovali, bratři Salvatorovi. Ale mým úkolem je Katherine. Mám jí pomoci přežít jako člověk. Najít byt, práci (podle toho co jsem o ní četla je tohle nesplnitelné) a samozřejmě to chce novou identitu, jako Katherine tady nadělala spoustu škod.
Ale co mi nejde do hlavy, proč zůstala v Mystic Falls?
Že by kvůli tomu, že…
Z přemýšlení mě vytrhlo auto, které vyjelo z vedlejší zatáčky. Sakra já věděla, že nemám řídit tohle auto. Vždyť nemám ani řidičák. Než jsem stihla zareagovat, červená Toyota vyjela do protisměru a já zatočila volantem, takže teď jsem se točila jak na kolotoči. Dupla jsem na brzdu. Ještě že se auto nezačalo otáčet celé. Zaparkovala jsem na kraji silnice tak jako majitel Toyoty.
Vylezla jsem z auta a spěchala k Toyotě. Majitel vylezl.
"Panebože. Je vám něco?" řekla jsem a začala si ho prohlížet. Musím uznat, byl to docela hezký špinavý blonďák.
"Ne! To bych se spíš měl ptát já. Vy jste vypadala, že vás to točení docela baví." Při těchto slovech se začal usmívat.
"Nojo miluji kolotoče. Těší mě, moje jméno je Kelsey Wolltrov. Je vám teda něco? Nepoškodila jsem vám auto?" Podala jsem mu ruku a sladce se usmála.
"Matt Donovan." Taky mi podal ruku. "Prosím vás. Vždyť jste se mě ani nedotkla," pořádně jsem si ho začala prohlížet. Bílá košile, černá kravata, černé kalhoty, a když jsem se podívala do auta, černé sako přehozené na sedadle. "Vy jedete z nějaké svatby?" Teď se zatvářil docela sklíčeně. "Ze svatby? Kéž by. Ne. Jedu z pohřbu."
"Ou. To je mi líto. Upřímnou soustrast." Chtěl něco říct, když v tom se ozvalo volání.
"Matte? Matte!" zavolala na něj nějaká blondýna, která šla právě po pravé straně ulice. Když se začala přibližovat, poznala jsem Rebeku, malou Klausovu sestřičku.
"Kels? Jsi to ty?" Zeptala se mě, když sem došla.
"No podívejme se Barbie Klaus. Co tady děláš? Myslela jsem, že jsi odešla s Klausem. I když pravda, když jsem se ho na tebe ptala, tak říkal něco o promoci." Rebeka se zasmála a Matt se začal dívat z jedné na druhou. Chudáček nevěděl, co se děje. "Nojo, teď jsem promovala. Znovu."
"Znovu? Já myslela, že jsi.. Kolik to bylo?? století?? Byla zavřená v rakvi."
"Jo ale… No to je jedno. Znáte se? Matte, tohle je moje nejlepší lidská kamarádka Kelsey Wolltrov. Podotýkám opravdu lidská. Pracuje pro Klause jako taková no informátorka. Kels, tohle je Matt, můj přítel." U slova přítel se začal sebejistě usmívat. Nojo, tohle je naše Rebeka. "Už jsme se poznali, málem jsem ho zabila v autě." Prohodím a obě se zasmějeme nevyslovenému vtipu. Ano, jsem příšerná řidička. "No, Matte, nepůjdeš na kafe, když už pohřeb skončil? Nechceš jít taky Kels?" Matt odpověděl, že půjde rád. "Ne. Já nepůjdu, mám ještě práci." Řekla jsem a Rebeka si povzdychla. "Co vlastně děláš v Mystic Falls? Já myslela, že je to pro tebe malé město. Vždyť celý život žiješ v NY." Řekne Rebeka se zájmem. A já si povzdechu. Výslech, to mi chybělo "Klaus mě sem poslal, abych mu dohlédla na Katherinu. Když je člověk, tak má pro něj velikou cenu. Promiň Reb, ale taky už musím jet. Ráda jsem tě poznala, Matte. Ještě pokecáme." Otočila jsem se na podpatku, šla ke svému autu, nastoupila a pomalu se přesouvala k adrese, kterou mi dal Klaus. Po cestě jsem přemýšlela nad tím, že Rebeka má lidského přítele. Upíry poznám na první pohled a jsem si jistá, že to upír nebyl. Co má Rebeka za lubem? Když jsem přemýšlela, všimla jsem si, že už jsem na adrese od Klause. Bylo to na druhé straně města. Docela mě překvapilo, že to byla garsonka. Vyšla jsem na cestu, která vedla k tomu domu. U dveří jsem se zastavila a prohrábla si moje hnědé kudrnaté vlasy. Zaklepala jsem. Nic. "Halo. Je tam někdo? Katherine?" Nic. Podívala jsem se oknem a uviděla jsem pohyb. "Katherine, otevři ty dveře!" Zase nic. "Sakra Katherine! Dělej! Nemám ráda, když musím takhle čekat a ty to víš. Tak dělej, otevři ty dveře!" Takhle to pokračovalo asi pět minut. A už mi došla trpělivost. "Dobře jak chceš!" Zařvala jsem na ni. Ustoupila jsem o krok dozadu a kopla jsem. Efekt, který jsem chtěla vyvodit, se mi nepovedl. Udělala jsem do dveří díru. "Sakra. Nádech. Výdech. Tak a ještě jednou." Šeptala jsem si pro sebe. Tentokrát když jsem kopla tak že se dveře otevřely. "Díky bohu." Vešla jsem ale, co jsem viděla, jsem nečekala. "A. Ty. Jsi. Kdo? Sakra!"


Tohle je úplně moje první povídka, kterou někde zveřejňuji. Nevím, co mám čekat. Je to popravdě úplně něco jiného, než psát povídky do školy. Doufám, že se vám povídka bude líbit. Mně se zdá na můj vkus krátká, ale jako první kapitola… Doufám, že se dá aspoň trochu číst ;) :D Děkuji a přeji příjemné čtení ;)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 The Archive Of Lost Dreams- TVD fanfiction The Archive Of Lost Dreams- TVD fanfiction | Web | 28. června 2013 v 16:49 | Reagovat

pekné. vyzerá to zaujímavo. páči sa mi ten nápad. a dĺžka nie je moc krátka, taká akurát. teším sa na 2.časť :)

2 *Al* *Al* | 5. července 2013 v 15:13 | Reagovat

super!!!! další pls :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama