Protettore (4. díl)

5. srpna 2013 v 11:02 | Bee. |  Protettore

Protettore

4. kapitola
Autorka: TheSinna


1. Z domu do školy, ze školy do domu.
2. Vyhýbat se upírům a jakémukoliv kontaktu s nimi.
3. Nezvat upíry do domu bez mého souhlasu…
4. Žádný styk s kluky… ať jsou to vlkodlaci, upíři, lidi či veverky!!
5. Nikomu nic neříkat o upírech, vlkodlacích atd. TEĎ JSI ČLOVĚK!!!
6. Volat mi když se něco stane, i kdyby sis zlomila blbý nehty.
"Vážně jenom 6 pravidel?"
"Buď ráda že jenom šest pravidel" Mile jsem se na Katherin usmála.
"A to si myslíš:
1. Že tě budu poslouchat?
2. Budu je dodržovat?
3. První a druhá věc." Řekla Katherin a ušklíbla se.
"Ale Katherin." Zavrtěla jsem hlavou "Budeš je dodržovat, nebo tě čeká nádherná kopka v New Orleans." Řekla jsem s důrazem na slovo kopka a začala jsem si hrát s náhrdelníkem. Mám ho po příbuzné jménem Elizabeth. Dostala jsem ho od otce. Ano taky jsem se divila. Podle toho co o Elizabeth vím tak žila v roce 1859, byla to obyčejná rolnička nebo se tak aspoň nazývala. Nádherné šaty a šperky vídala, jenom když obsluhovala na bálech. Všechno co vím je z naší kroniky a o ní se tam píše jenom ve čtyřech nebo pěti větách, ale zajímavost mojí rodiny je… no to je jedno. Přívěšek vypadá jako z dobře odolného kovu. (Taky aby ne když tak dlouho vydržel). Má tvar vojenské známky a je na provázku ze stříbra. Na který jsem ho dala, protože předtím byl na takovém neúhledném z kůže. Na jedné straně je růže s listy a trním. Na druhé nápis Immortalitas enim vobis, S.
No zpět ke Katherin.
"K-k-kopka?" Zeptala se koktavě.
"Ano. Klaus tě chtěl jako první nápad zavřít, ale rozmyslel si to proto jsme tady.Takže buď hodná, nebo kopka čeká." Řekla jsem nepřítomně a ani jsme se na ni nepodívala.
"Kopka… kopka" Opakovala nevěřícně Katherin. Ale notak. Snad si nemyslela, že když je člověk tak ji tady nechá pobíhat bez dozoru úplně samotnou to zrovna by si mohla dat tričko s nápisem Kill here!
"Ano kopka. Jak neuvěřitelné." Zařvala jsem na ni. Bože má snad rozdvojenou osobnost? Na paní mrcha a králíčka ušáčka. No právě teď se ukazuje ten králík.
"Bože nekňuč tady a pojď se najíst, mám hlad." Šla jsem do kuchyně a začala dělat vajíčka se slaninou. Po celou dobu snídaně tady byla králíček Katherin. Mlčela a jedla.
"Teď půjdeš nahoru. Máš tam věci do školy a tak. Budeš v domě. Oběd máš v ledničce tak zkus použít mikrovlnku to je ta věc co vypadá jak televize s tlačítky. Já dojdu večer. Neodcházej. Ani čumák nevytáhni. Poznám to." Řekla jsem a šla jsem ke dveřím, kde mě dohnala Katherin. "Ty mě tu necháš samotnou?" Řekla Katherin se zájmem. A mrcha je tady.
"Ano nechám, dělej dobrotu."
"A nebojíš se, že uteču." Řekla a usmála se.
"Překvap mě. Čau." Zavřela jsem a šla do auta…
Celý den jsme chodila po obchůzkách. Škola, úřady, Grill (účty, bože ta ženská nejen že pije jak závodník ale k tomu pije první a nejdražší ligu. Až uvidí Klaus ten účet za kartu asi mě zabije) …
Když sem navečer procházel parkem, slyšela jsem řev a jekot. Vycházel od malého pódia uprostřed parku. Přišla jsem blíž. Slyšela jsem policejní houkačky a sanitku. Na pódiu stál na něm nějaký muž a u nohou mu ležela žena. Pod pódiem bylo tak dvacet lidí většina z nich řvala jak pomatená. Šla jsem ještě blíž. Muž na pódiu měl tak dvacet, světle hnědé vlasy,na ruce velký prsten s lapisem uvnitř a oblečený byl do džínů bílého (no teď už červeného) trička, na tváři měl krev, převážně okolo pusy… upír
Ještě mu šli vidět trochu žilky na tváři.Takže žena u jeho nohou byla buď mrtvá nebo přišla o hodně krve, ale ani se nehnula, ale hruď se jí hýbala. Zatím.
Houkačky se přibližovali. Žena se trochu pohnula a on si toho asi všiml, ale byl zabraný do studování všech lidí okolo. Bože co je to za upíra? Takhle se ukazovat na veřejnosti. Zamračila jsem se. Idiot. Jinak se to nazvat nedá. Houkačka se pořád blížila. Kde mají tu stanici na konci státu? Lidé řvali čím dál víc. "Pomožte někdo té ženě." Ozývalo se ze všech koutů. No nikdo se ani nehnul. Se divím čekala bych že tady začnou utíkat jak splašené ovce a né stát na místě a ječet. No já taky stála ale kvůli tomu že sem se neměla jak dostat k pódiu. A otočit na podpatku se mi taky nechce. Až se to dozví Klaus tak bude chtít podrobnosti. Upír stál nehnutě na pódiu a pořád koukal do davu a studoval každého člověka, jako by hledal další svoji oběť. Když se podíval na mě jeho klidný a ničím nerušený pohled najednou zmizel a místo něho měl nevěřícný. Že by mě znal? Né to ne, já se s upíry nepachtuju. No víte jak to myslím. Prohlížel si mě. Dojela policie. Konečně. Podívala jsem se zpátky na upíra a on vyslovil jedno slovo a zmizel "Joanne".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Al* *Al* | 5. srpna 2013 v 17:17 | Reagovat

hezký... vsadim se že to má něco společnýho s tím náhrdelníkem...

2 Luna Luna | 12. listopadu 2013 v 11:41 | Reagovat

Hahaha nemůžu si pomoct... kopka... sena? Normálně chyby přehlížím a navíc tvá povídka je dobrá, vypadá to, že si ji po sobě i přečteš, ale tolikrát je tam kopka, že mi to nedalo. Jestli myslíš hrobku ... celu, tak pro příště, pro mě, KOBKA, ju? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama