Hunted by Blood (3. díl)

1. října 2013 v 18:07 | Bee. |  Hunted by Blood

Hunted by Blood

3. kapitola
Autorka: *Al*



"Proč jsi dneska tady?" Překvapeně se na mě podíval. "Proč lidi choděj do baru?" zašklebil se. "Aby se opili nebo aspoň napili. Já piju, protože jsem konečně dostala šanci vypadnout od všeho, co jsem nesnášela. A proč ty?" Chvíli vypadal, že mě jenom tak odbude, ale pak se rozpovídal. "No, sice jsem si říkal, že se vypovídám nějaký hezký holce a pak se napiju a vygumuju jí hlavu, ale stejně tak se můžu vyzpovídat hezký upírce." Zamrkal na mě. "Jde o to, že mám bráchu a on je taky upír, jednou jsme se zamilovali do stejný upírky a ona nás proměnila, ale zemřela. A já svýho brášku začal nenávidět, protože jsem chtěl umřít taky, ale on mě donutil napít se krve a dokončit proměnu. Pak jsme se ještě během těch 150let občas potkali, pohádali a porvali a tak. A teď před rokem asi se bratříček vrátil sem. A hádej co našel? Holku, co vypadá úplně stejně jako Katherine (ta upírka). Teď spolu chodí a já už ani nevím co sakra chci!!! mám pocit, že začínam zase cejtit věci co jsem dávno ztratil, ale nelíbí se mi to. Do p*dele já jí miluju! A ona mě ne. Miluje Stefana a já jí nemůžu ani ovlivnit, protože jí dal nějakej zatracenej sporýš a řek jí kdo je. Když to udělal říkal jsem si sláva! teď ho začne nenávidět a bude ho chtít zabít. A víš co? Nic, ona mu prostě akorát vlezla znova do postele. A problém je, že já jí ani ovlivnit nechci, chci aby mě chtěla ona sama." Nekřičel sice, ale mluvil důrazně a vztekle. "Takže teď když dovolíš, tak si jdu najít nějakou holku, se kterou se půjdu vyspat a byl bych moc rád kdybys všechno co jsem ti řekl zapomněla nebo s tim odjela pryč."
Tenhle rozhovor byla jedna ze dvou důležitejch věcí, co se ten večer staly. Ta druhá byla, že nakonec se s ním přece jedna holka vyspala a můžete hádat... správně, byla jsem to já. Naštěstí mi došlo, že to pro něj absolutně nic neznamenalo a že bych si neměla dělat nějaký nadějě na to, že by se do mě hned po prvním setkání zamiloval. To se totiž může stát jedině mě. Takže brzo ráno jsem se vykradla z jeho domu a vydala se hledat bar (se svym autem). Nemůžu, ale spíš nechci, tu zůstat. Neviděla jsem tu jeho Elenu, ale nemyslím si, že bych na ni měla. Prostě podle plánu pojedu do New Yorku a tam najdu nějakou čarodějku, co mi udělá doklady.
New York je to nejlepší město na světě! Ubytovala jsem se v nějakym hodně luxusním hotelu a vytáhla seznam lidí, který padělaj doklady. Ale nejdřív se musim napít. Včera jsem se sice trochu napila od nějakýho kluka, ale řekla jsem si, že bych ho neměla zabíjet a tak mam zase hlad. Teda jako nemyslete si, je mi úplně jedno jestli někoho vysaju dočista nebo ho necham žít, ale myslela jsem, že by to nebylo moc praktický, víte? Ale dneska asi někoho o život připravim. Tady se lidi ztrácej a objevujou pak mrtví téměř denně. Zeptám se v recepci na nejbližší bar a nechám si popsat cestu. Najdu ho překvapivě rychle. Zdá se, že je dost oblíbený, jelikož se sem hrnou davy lidí. Hravě mezi nima proklouznu dovnitř, aniž bych musela ukazovat svojí neexistující občanku. Hned se zapovídam s nějakym mladym klukem, kterej se v pohodě nechá vytáhnout do tmavý uličky. Když mu ukážu tesáky, je pro něj už příliš pozdě. Vysaju ho do poslední kapky. Měl prostě smůlu, to se v takhle velkejch městech stává. Vím, že teď bych se jako ve všech těch filmech a seriálech měla zděsit, co jsem to udělala a svézt se na kolena a hystericky brečet, ale pokud jste to ode mě čekali, tak vás zklamu, protože nic takového rozhodně nemám v úmyslu. Zabila jsem sice poprvý, to jo ale je mi to tak nějak dost jedno. Hodím jeho tělo na hromadu odpadků a odejdu. Lépe řečeno se pokusím, protože, když se otočim stojí za mnou upír jak hora. Musí bejt už pěkně starej, ale proměnili ho někdy kolem dvaceti let. Je docela hezkej, teda byl by, kdyby mě momentálně nedržel pod krkem, přičemž nohama mávám půl metru nad zemí. neměla jsem ani šanci se bránit! Kopnu ho do stehna, ale nedám do toho dost síly, abych mu mohla zlomit nohu, protože se mi zatmívá před očima z toho, jak mi drtí průdušnici. I když nemusim dýchat, pořádně to bolí. Nicméně ho to moje kopnutí muselo taky aspoň trochu bolet, protože zařve "děvko" a stiskne ještě víc. Za ním se ale najednou objeví, nějakej jinej (přesně ve chvíli, kdy jsem na pokraji ztráty vědomí) a říká "Pusť jí." Ten první zafuní a povídá "To sotva... Tuhle zabiju, kopla mě." Co??? Já nechci umřít!!! Seberu poslední síly a kopnu ho znovu, tentokrát do břicha, protože mě zvedl ještě výš. Najednou mi ale přispěchá na pomoc ten druhej, protože toho, co mě drží chytne za zápěstí té ruky, která je momentálně dost těsně obmotaná kolem mého krku, a zřejmě pořádně stiskne, protože mě ten obr konečně pustí a já spadnu na zem. Neni to ale o moc lepší, bolí to totiž pořád stejně, možná i trochu víc. "Seš blbej nebo co?" rozkřikne se můj zachránce "Nikdy nikoho nezabíjíme, prostě se podívej, esli má nějaký prachy a vypadnem." Obr mě rychle prohledá, ale stejně rychle zjistí, že žádný peníze nemám. "Nic vole." Obrátí se na parťáka. "Tak poď, než sem někdo příde." Obrátí se ke mě a zavrčí "Mrcho!" Pak mě ještě silně nakopne do břicha (natolik, že začnu přemýšlet, proč jsem sakra ještě při vědomí) a odchází. Než nasadí upíří superrychlost zachytim ještě poznámku "Máš zkurvený štěstí, ty šlapko." Jo, jako bych to nevěděla...


Hope you´ll like it :)
*Al*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama