Hunted by Blood (4. díl)

8. listopadu 2013 v 18:00 | Bee. |  Hunted by Blood

Hunted by Blood

4. kapitola
Autorka: *Al*



Ležela jsem tam necelou minutu. Najednou jsem zaslechla otevírání postranních dveří, co vedly do uličky a za chvíli rychlé kroky. Přímo přede mnou se objevily jasně rudé lodičky na vysokém podpatku a pak ta žena zakřičela. Asi něčí jméno, protože přiběhl nějaký muž a zvedl mě ze země. Dál už si nic nepamatuju, protože se dostavil další nával bolesti a já (konečně) omdlela.
Když jsem se probrala bylo něco po poledni. Ležela jsem v tom baru, ve kterém jsem byla minulý večer, na lavici. Vedle mě seděla hezká žena, mohlo jí být asi o dva až tři roky víc, než mě. Tedy, Samozřejmě před tím vším upírstvím. Měla vlasy sepnuté v drdolu, který vypadal, jako by v něm spala. Ovšem o tom velmi pochybuju. Jednou jsem něco podobného zkoušela se svými vlasy a trvalo mi zhruba dvě hodiny, než jsem se podobnému výsledku alespoň přiblížila. Byla bruneta a měla krásné, mordré oči. Byla obecně hodně hezká. Všimla si, že už jsem vzhůru. "Hlavně lež. Krk už máš skoro zahojený, ale ještě tak půl hodiny se nepokoušej mluvit. Jsem Jasmine." řekla a usmála se. "Ty upíři včera tě pěkně zřídili. I když s trochou výcviku si je mohla oba přetrhnout vejpůl." Pokusila jsem se polknout, ale měla jsem moc sucho v krku. Jasmine, to jméno mi něco říkalo... Podala mi hrnek teplého, černého čaje. "Vypij to. Udělá se ti líp." znovu se usmála. Pomalu jsem pila čaj a prohlížela si ji. Nemluvily jsme. Pak, když jsem dopila a podala jí hrneček, pomalu řekla "Myslím, že teď už bys mohla být schopná mluvit normálně. Starší upíři se uzdravují rychleji, ale ty jsi ještě dost mladá, že?" pomalu jsem přikývla. "Ty jsi čarodějka?" zeptala jsem se jí. Přikývla, ale nic nedodala. "Jak si to myslela s tím výcvikem?" "No, znám jednoho upíra. Říká se, že tě naučí bojovat s jakoukoli zbraní do šesti let. Udělá z tebe prostě někoho, kdo se dokonale ubrání. Ovšem nebere jen tak kohokoli. Vlastně myslím, že měl asi dva nebo tři žáky vůbec. Tak ono jde dost o charakter. Nemůže si dovolit, aby někdo obrátil jeho výuku proti němu. Myslím, že bych se u něj mohla přimluvit, aby se na tebe podíval, kdybys chtěla." "Proč bys to dělala? Znáš mě dvanáct hodin a z toho jedenáct jsem strávila v bezvědomí." opáčila jsem "Řekněme, že mám dobrý odhad na lidi a ty se mi líbíš. Mohli by sme být kamarádky." pokrčila jsem rameny. Koneckonců proč ne? Kámoška by bodla. "Fajn. A byla bych fakt ráda, aby ses za mě přimluvila u toho upíra." usmála se "Jasně, ale stejně to budeš muset odedřít. To že tě tam dostanu neznamená, že na tebe bude nějak milej, jasný?" "To je mi fuk. Chci se naučit bojovat a nakopat zadek každýmu, kdo se mi postaví do cesty."
Nakonec jsme si povídaly asi dvě hodiny (vypáčila ze mě můj příběh). Přemluvila mě, aby mi mohla změnit vzhled a přísahala při tom, že se mi to bude líbit. Vytáhla mě hned druhý den. Strávily jsme nakupováním asi dvě hodiny. Nakonec jsem dostala dvoje oblečení na večer (1. - http://www.polyvore.com/cgi/set?id=98482626, 2. - http://www.polyvore.com/cgi/set?id=98484577), jedno na den (http://www.polyvore.com/cgi/set?id=98486195) a potom už mi "jenom" nakoupila hromadu kosmetiky... Nejdřív jsem nechápala na co bych to všechno mohla potřebovat, ale jakmile mě dotáhla na hotel, zjistila jsem to. Začala účesy(http://www.polyvore.com/cgi/set?id=99281350) pak přišly oči(http://www.polyvore.com/cgi/set?id=99284996), ústa(http://www.polyvore.com/cgi/set?id=99285997) a nehty(http://www.polyvore.com/cgi/set?id=99287290). Tady je konečný výsledek -> http://www.polyvore.com/cgi/set?id=101905016!!! Málem jsem se nepoznala.
Druhý den mě vytáhla z postele brzo abych si stihla sbalitl věci. Všechny ty nákupy jsem ale nechala u ní, protože dneska mě jela představit tomu super učiteli a tam nic takovýho nebudu potřebovat. ale zabalila jsem si jedny boty na podpatku, protože když je budu nosit hodilo by se v nich naučit něco víc než jen chodit. Nakonec jsme to všechno naložily do auta a vyjeli... Cesta trvala přes dvě hodiny až jsme nakonec přijely k celkem luxusnímu domu, kde Jas (jak jsem jí začala říkat a zdálo se že se jí to líbí) zastavila před mohutně vyhlížející branou. Zazvonila, řekla své jméno a brána se otevřela. Jas vjela na příjezdovou cestu a vypnula motor. "Tady tě nechám. Prostě běž dovnitř těma zlatejma dveřma a vyjdi po schodech nahoru, zaboč doleva a jsou to ty dveře na konci chodby vpravo." Přikývla jsem "Včera jsem mu volala a řekla mu o tobě. Momentálně nikoho nemá a trochu se nudí, tak řek, že to s tebou zkusí. Kdybys už nebyla zamilovaná, varovala bych tě ať se do něj nezabouchneš, ale to teď asi není na místě." Zazubila se a já jí to oplatila ušklíbnutím a pak jsem na ní vyplázla jazyk."Budu ti volat každou neděli večer, ok?" Poslala mi vzdušnou pusu a vycouvala z cesty. Nadhodila jsem si tašku s věcma na rameni a vykročila k domu.
"Fajn, jde se na to." pomalu jsem zatlačila do dveří a jen taktak jsem stihla uskočit, když zeshora spadla těžká dřevěná mříž. "Do prdele!" To. Prostě. Nemyslí. Vážně! Překážková dráha?! Jako fakt?!
Mříž po pár vteřinách vyjela zase nahoru a já rychle proklouzla dveřmi, pro případ, že by se jí zachtělo znovu zaujmout své oblíbené místo, které vedlo skrz něčí tělo. Na rohožku jsem si radši nestoupla a a halu jsem přetančila jen po černých dlaždicích, protože se mi zdálo, že ty bílé mají moc nepravidelný vzor... Nakonec jsem doskočila na poslední černou dlaždici, ale ke schodům jsem to měla ještě asi pět metrů. Skočila jsem. Dopadla jsem na první schod, který ovšem zajel do podlahy, já ztratila rovnováhu a udělala krok dozadu. Na(ne)štěstí mi uklouzla noha na vyleštěné podlaze a já spadla. vtom mě dostihla dřevená tyč, asi palec tlustá, kterou vyplivl jeden z horních schodů ve chvíli kdy jsem stoupla na dlaždice a probodla mi rameno. Kdybych neuklouzla byla by teď pravděpodobně uprostřed mýho hrudníku. I tak to bolelo jako čert. Dalších pět minut jsem bez hnutí stála na jedné noze(abych náhodou nespustila ještě něco dalšího) a přesvědčovala sama sebe, že tu tyč musím vyndat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elena Elena | 8. listopadu 2013 v 18:33 | Reagovat

Ahoj nevím kam jinam to napsat, aby to moc nepřekáželo. :)
Rozjíždím svojí novou rpg hru, na téma Upíří deníky. Sháním nějaké lidi, co by se zaregistrovali, aby se konečně mohlo začít hrát a tak budu ráda za jakékoliv sdílení a nebo výměnu ikonek. Předem děkuji :)
http://rpg-the-vampirediaries.blog.cz/

2 Luna Luna | 10. listopadu 2013 v 0:21 | Reagovat

Další díl je vítán.. :)

3 Ali Ali | 28. listopadu 2013 v 15:58 | Reagovat

promiň já na tom pracuju... ale když ono to vypadá, že to nikdo nečte.... tak je to pak těžký... :/// :) ale už ho píšu :)))

4 Ali Ali | 28. listopadu 2013 v 16:03 | Reagovat

[2]: já vim... já už ho píšu... jenomže ono to vypadá že to nikdo nečte, tak je to těžký... jsi první komentář od prologu!!! to je strašně super! další bude brzo... :)

5 Luna Luna | 16. prosince 2013 v 1:48 | Reagovat

[4]: Máš pravdu, komentáře vždy potěší a povzbudí, i ty negativní, protože potom se ví, kde a co vylepšit. Propagovala jsem tuhle stránku i jinde, ale spousta blogů je zastavených. I tady je dost příběhů nedopsaných. Mrzí mě to, líbí se mi, že majitelka blogu je otevřená všem pisálkům :) a příběhy nemusí být nutně podobné se seriálem nebo knihou, protože zakládat nový blog jen s jedním příběhem je trochu k ničemu a svazuje to psát i když se nechce, jinak lidi přestanou chodit.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama