Hunted by Blood (5. díl)

25. prosince 2013 v 20:41 | Bee. |  Hunted by Blood

Hunted by Blood

5. kapitola
Autorka: *Al*



Dalších pět minut jsem stála na jedné noze a přesvědčovala sam sebe, že tu tyč musím vyndat.
"No tak, no tak, no tak to zvládneš holka... Jenom to vem a vytáhni. Prostě to udělej!" Vykřikla jsem. Blbej nápad! Sakra, sakra, sakra! Když mi to rameno propichovala tak to bolelo desetkrát míň. Každopádně to už bylo venku, jenomže co teď s tou tyčí? Na podlahu jí dát nechci-kdoví co by to zase spustilo. No co, třeba se bude časem hodit. Opatrně jsem zvedla tašku, kterou jsem předtím upustila na schod, všechny smysly nastražené, kdyby se zase chtělo něco spustit. Nechtělo. Zatím. Schodům jsem už nedůvěřovala, takže kudy nahoru? Pohled mi padl na zábradlí. Jestli jsem si doteď nepřipadala jako ve filmu, tak bych s tím měla začít. Vyskočila jsem na zábradlí a chvíli balancovala, než jsem to vyvážila. Ještě tak mít katanu a padesát mafiánů a vážně bych si připadala jako Beatrice Kido v Kill Bill. Nikoli elegantně, spíš jako bych každou chvíli měla spadnout, jsem vyběhla nahoru. I když běháním byste to asi taky nenazvali. Každopádně jakmile jsem tam byla, nějak se mi nechtělo slézt dolů. Na kterou stranu to vlastně mělo být? Jo, doleva, jasně. Opatrně jsem se spustila na koberec a vydala se na konec chodby. Cesta proběhla překvapivě bez překážek. Zastavila jsem se u posledních dveří napravo, přesně jak Jas říkala. Pomalu jsem je otevřela a vešla dovnitř. Snad jenom díky šťastné náhodě jsem se vyhnula ráně namířené na můj krk rychlým zakloněním vzad. Rychle jsem se narovnala a zablokovala další útok ze strany dřevěnou tyčí, jež mi před pěti minutami způsobila dost bolestivé zranění. Ovšem útočníkovo tempo na mě bylo příliš rychlé. Prostě jsem nestačila. Chabě a na poslední chvíli jsem odrazila další tři výpady a pak se mi ostří zavrtalo do boku. To nechtějte zažít. Nevím jak se mi to povedlo,ale vymrštila jsem ruku s tyčí směrem k útočníkovi a myslím, že jsem ho zasáhla. Pak všechno zčernalo.
Probudila jsem se s bodavou bolestí v boku na tomtéž místě, kde jsem omdlela.Pomalu jsem vstala a rozhlédla se kolem. Uviděla jsem vysokého a opravdu sexy upíra, co si mě prohlížel. Usoudila jsem, že to byl ten učitel, co mi o něm Jasmine vyprávěla. Taky bych řekla, že to byl ten samý, co mi prošpikoval bok a po kterém jsem takřka hodila svou jedinou zbraň. "Ahoj." usmál se. v tuhle chvíli vůbec nevypadal nebezpečně. "Čau." dostala jsem ze sebe. "Hojíš se pomalu, kolik je ti let?" "No, zítra to bude týden." poznamenala jsem a snažila se neznít hrdě, že jsem přežila tak dlouho. Bohužel, obávám se, že marně. Rozesmál se. "To se tedy nedivím, co po mně chceš štěňátko?" ušklíbla jsem se "Chci abys mě naučil se bránit a bojovat, když to bude třeba." Naklonil hlavu ke straně. "Můžu tě učit, to ano, ale nejdřív musíš vědět, že po proměně nemají všichni upíři stejnou sílu. Proměna akorát navýší tvoje dosavadní schopnosti, které potom můžeš tříbit, jak je ti libo." "eh, co?" povzdechl si. "Když máš nějakou sílu, tak proměna v upíra ji ztrojnásobí, ale když proměníš šampiona v boxu a úplnou houžvičku, které po třech krocích vyskočí tep na 180, tak ten boxer bude vždycky silnější. Ovšem ten slabý může trénovat, stejně jako ten boxer trénoval předtím. Po proměně je to mnohem snazší, protože naše tělo všechny procesy urychluje, uzdravování, sílení, pohyb. Proto taky můžeme běhat rychleji než je lidské oko schopno zachytit. Všechny naše smysly jsou zapnuty na maximum. A pak je tu samozřejmě to slavné vypnutí." "Vypnutí?!" nechápala jsem. Vykulil na mě oči. "Ty o tom nevíš? To je takový spínač, co máš v hlavě. Můžeš vypnout emoce." "Proč by to někdo dělal?" usmál se. "Říkal jsem, že smysly jsou na maximu, ale nejenom ty. My dokonce i cítíme více. Všechno je ostřejší, jasnější. Teď už si nemůžeš namlouvat, že nevíš, co cítíš, jako to dělají lidé. Tady se tomu prostě postavíš a nebo vypneš. To ale není to, pro co vypínáme lidskost. Vem si, že někoho miluješ, nedokážeš bez něj žít... A najednou je pryč. Může se stát cokoliv, jiný upír, autonehoda-pokud je to člověk a pak přijde bolest, lidé se prostě posunou dál, ale my to většinou nedokážeme. A tak...vypneme. Mám pocit, že dokud jsi o tom spínači nevěděla, neměla jsi s tím problém, ale nás každý den pokouší, našeptává nám ať děláme co je přirozené, ať necítíme. Pro některé je to každodenní boj o duši, jiným to nevadí. Vědělas, že na rozdíl od lidí využí váme mnohem větší část mozku? Myslím, že asi dvakrát nebo třikrát tolik. Proto je spousta upírů-vynálezců." "Když už jsme u toho, co to sakra bylo tam dole?" Mrkl na mě. "Zkouška." "Tos mi nemohl normálně říct, chci si tě vyzkoušet?!" "Pak bys ale byla připravená a to jsem nechtěl. Ta zkouška spočívala v tom, že jsi reagovala instinktivně. Když bych tě chtěl zabít, taky ti to nebudu říkat předem, ne?" Poraženě jsem zavrtěla hlavou. "Super. A teď si běž dát věci do pokoje přes chodbu a jdi spát. Zítra ráno v pět tady budeš nastoupená v pohodlnym oblečení, žádný džíny žádný šaty. To přijde až časem." V pět ráno?! Dělá si ze mě srandu? Vždyť už teď byla asi jedna v noci!!! No, to bude zábava...
Hey, guys!
Další díl je tu!!! Je mi líto, že jsem teď dlouho nepřidala, důvodem byla škola, nedostatek nápadů a aktivity z vaší strany!!! prosím komentujte nebo hodnoťte, to je jedno, ale ať vidím, jestli to někdo čte pls... :) ;)
*Al*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama